Co vas tady ceka: Prvni ctyri stranky po tomto uvodu jsou venovany zajimavym skupinam balvanu z okoli mostu, jejich srovnani se slavnou kamenovou zahradou v Japonsku a i jejich interakci se svetlem a vlnami. Pak nasleduje pet stranek o bobrech zijicich v okoli mostu, hlavne o tom, jak si pripravuji zasoby na zimu. Pak je jeste jedna stranka venovana bobrum, tentokrat tem, kteri ziji na potocich. Dalsi stranka je o ondatrach z okoli mostu. Pak nasleduje jedna stranka z velice hezkymi zimnimi zabery. Posledni dve stranky jsou celkem kratke - jedna je o husach, ktere nespechaly na jih a ta uplne posledni o nejblizsi prehrade. Na techto 15 strankach je celkem 74 ruznych mych fotografii (ktere mohou byt pouzity jinde jen s po dohode se mnou) a na strance venovane chramu Ryoan jeste tri z jinych zdroju. Jejich natazeni by ale melo byt dost rychle.

V samostatnem okne se mela objevit schematicka mapa mista, o kterem tady bude rec (pokud se tak nestalo, zapnete si JavaScript nebo zkuste kliknout na Ukaz mapu v nabidce napravo; kdyz nic z toho nepomuze kliknete tady). Jednotlive detaily se mi asi nepodarilo nakreslit ve spravnem meritku. Napr. to modre uprostred je reka Winnipeg, ktera je u pinawskeho mostu asi 320 m siroka, zatimco vzdalenost mezi bodem 1 a 3 je jen asi 250 m.

Na fotografii nahore je pohled na most od bodu c. 3 na mape. Most prevadi pres reku jedinou pristupovou silnici do Pinawy, ktera tam konci (fotografie prvniho auta, ktere prejelo tento most najdete na strance venovane historii Pinawy).

Proud reky je v techto mistech dost silny, prestoze mnoho fotografii, ktere tu (u)vidite, budi dojem skoro nehybne hladiny. Tok reky smeruje na sever, kde se po prekonani vzdalenosti asi 70 km, na niz je zpomalen tremi prehradami s hydroelektrarnami, vleva do obrovskeho jezera Winnipeg, jehoz pobrezi misty pripomina Balticke more. Tri dalsi prehrady jsou na hornim toku reky. Budova hydroelekrarny tycici se na prvni z nich u Seven Sisters Falls asi dva az ctyri kilometry na jih od pinawskeho mostu, je z mostu dobre videt:

Na vychodnim (pravem) brehu reky zacinaji huste nekonecne lesy (zelena barva) Kanadskeho stitu, ktere se odsud tahnou tisice kilometru severnim Ontariem a Quebekem az nekam k pobrezi Atlantiku. Je v nich hodne jezer a rek a divoke zvere a jen obcas nejaka izolovana osada. Kanadsky stit je obrovska nekolik kilometru tlusta zulova deska, ktera misty v tech lesich, jezerech a rekach vycniva az na povrch v podobe naruzovelych vetsinou krasne hladkych skal, balvanu a ostruvku. Na me mape jsou takove zulove utvary vyskytujici se v rece v okoli mostu schematicky vyznaceny sedoruzovou barvou.

Na zapadnim brehu je kolem pinawskeho mostu jen celkem uzky pas stromu, v nichz se skryva rada rodinnych domu a farem s peknym vyhledem na reku. Dal na zapad jsou jeste v pasmu nekolika desitek kilometru nesouvisle zbytky lesu, mezi nimiz uz zacina sira prerie, dnes jiz temer uplne zemedelsky vyuzivana, ktera se tahne asi 1300 km pres Manitobu, Saskatchewan a Albertu az k podhuri Skalistych hor. Sto kilometru odsud na zapad uz uprostred prerie take lezi mesto Winnipeg, na jine velke rece Red River (Cervena reka), ktera take tece na sever do jezera Winnipeg.

Dost mozna, ze vetsina lidi prejizdejicich po tomhle moste si v kazdodennim shonu ani neuvedomi, jake je to vlastne hezke misto. V celem obrovskem prostoru Kanadskeho stitu se jiste najde hodne mist daleko od civilizace, ktera jsou jeste hezci, priroda je tam temer nedotcena a zula ruzovejsi. Pinawsky most se vsak nachazi jen nekolik kilometru od meho pracoviste a tak tam mohu kazdodenne sledovat co je noveho a pritom vykonavat relativne vysoce technickou praci. Kdyz jsem sem pred jiz temer sesti lety prisel za praci zhyckan krasou Skalistych hor, v jejichz relativni blizkosti jsem stravil predchozi leta meho pobytu v Kanade, vsechno se mi tu nejprve zdalo placate, jednotvarne a nezajimave. Postupne jsem si ale uvedomil, ze krasu je mozno najit vsude, kdyz si s tim da clovek trochu prace. A troska krasy pomuze prezit snad vsechno.

V lete, kdyz se mi nechtelo vracet se kazdy den do Winnipegu, jsem mnohokrat taboril v bode c. 4, kde je dost vysoko nad rekou male silnicni odpocivadlo (Pinawa Bridge Wayside) se zachody, rampou pro rybare na spousteni clunu (c. 5) a jednim zeleznym ohnistem dole u reky (u c. 3). O prostor odpocivadla se v lete stara personal Manitobskych provincnich parku, takze je tam vetsinou posekany travnik, zatimco na severni strane mostu je typicky kanadsky dosti neproniknutelny les (c. 2), ve kterem hospodari bobri, k cemuz se dostaneme o nekolik stranek dal. V noci je tam mozno casto pozorovat na nebi uchvatne divadlo polarni zare a pocitat padajici hvezdy (zda se mi, ze pada alespon jedna za hodinu snad kazdou noc).

Rana jsou tam krasna, reka je casto zahalena oparem prosvetlenym sluncem, ve kterem se prijemne plave mezi temi zulovymi ostruvky a balvany a zapasi se silnym proudem, chce-li se clovek dostat az na druhou stranu. Uz jsem tam dohromady naplaval nekolik desitek kilometru. Nesmi se pri tom delat moc prudke pohyby, protoze schovane nekdy tesne pod hladinou jsou tam dalsi balvany a cele ostruvky, o ktere si clovek muze rozbit kolena, coz se mi uz nekolikrat stalo. Na obou brezich je rano obcas mozno najit mimo jine i cerstve medvedi stopy, i kdyz medveda jsem tam primo zatim nepotkal.

Toto je jeden z mych starsich snimku ze 7. rijna 1996. Jsou na nem podzimne zbarvene stromy na jih od mostu. Jedna se o pohled z vychodniho konce mostu na zapadni breh reky.

---

Po tomto uvodu se muzeme vydat na prochazku po okoli mostu.
Sipky na konci stranek vas provedou vsemi strankami poporade.
Nebo muzete pouzit menu napravo, chcete-li se rychle dostat nebo vratit na nejakou stranku.
Doufam, ze se vam to bude libit!