Tento obrázek pořízený teleobjektivem se tu už objevil asi třikrát. Vzdálenosti jsou na něm pěkně smrsknuté. I plavání po proudu mi z toho vzdálenějšího ostrůvku nalevo (na jihu už mimo moji mapu) k tomu bližšímu napravo uprostřed (to je ten z mapy; oba jsou asi 20 m dlouhé, ten vzdálenější je o něco větší; to v popředí jsou celkem malé asi tak půlmetrové kameny, které byly pár metrů před objektivem) mi trvalo snad alespoň 20 minut (proti proudu jsem se o to zatím nepokoušel, asi by to trvalo nekonečně dlouho). |
Když jsem z horní fotografie elektronicky vyřízl a zvětšil okolí elektrárny, dostal jsem dolní obrázek, na kterém je vidět překvapivě hodně detailů včetně poloviny hlavní přehradní hráze.
Například že na papírovém originálu je slabě vidět i vedení vysokého napětí nalevo od budovy elektrárny jsem si všiml, až když jsem si prohlédl tuhle zvětšeninu.
Je docela zajímavé, jak vysokou přehradu je možno postavit v na první pohled úplně placaté krajině. |
Pod přehradní hrází řeka při pohledu zhora připomíná obrovský oválný bazén plný růžových žulových ostrůvků a balvanů nejroztodivnějších tvarů, které jsou někdy úplně obnažené, jindy zase zcela pod vodou. Přímo pod hrází je podlouhá skála ve tvaru obrovského krokodýla, o kterou se obvykle tříští přebytečná voda přepadající přes korunu hráze. Když teče vody hodně, není krokodýl vůbec vidět. V zimě je zakryt mnohametrovou vrstvou zmrzlé vodní tříště fantastických tvarů. Chtělo by to další fotografie ... Kdo si ale bude ty megabajty obrázků prohlížet?
A napravo od přehrady se nachází malá vesnička stejného jména (Seven Sisters Falls), v níž má restauraci s velice dobrým jídlem šéfkuchař Jozef původem ze Slovenska.