Co vás tady čeká: První čtyři stránky po tomto úvodu jsou věnovány zajímavým skupinám balvanů z okolí mostu, jejich srovnání se slavnou kamenovou zahradou v Japonsku a i jejich interakci se světlem a vlnami. Pak následuje pět stránek o bobrech žijících v okolí mostu, hlavně o tom, jak si připravují zásoby na zimu. Pak je ještě jedna stránka věnovaná bobrům, tentokrát těm, kteří žijí na potocích. Další stránka je o ondatrách z okolí mostu. Pak následuje jedna stránka z velice hezkými zimními záběry. Poslední dvě stránky jsou celkem krátké - jedna je o husách, které nespěchaly na jih a ta úplně poslední o nejbližší přehradě. Na těchto 15 stránkách je celkem 74 různých mých fotografií (které mohou být použity jinde jen s po dohodě se mnou) a na stránce věnované chrámu Ryoan ještě tři z jiných zdrojů. Jejich natažení by ale mělo být dost rychlé.

V samostatném okně se měla objevit schématická mapa místa, o kterém tady bude řeč (pokud se tak nestalo, zapněte si JavaScript nebo zkuste kliknout na Ukaž mapu v nabídce napravo; když nic z toho nepomůže klikněte tady). Jednotlivé detaily se mi asi nepodařilo nakreslit ve správném měřítku. Např. to modré uprostřed je řeka Winnipeg, která je u pinawského mostu asi 320 m široká, zatímco vzdálenost mezi bodem 1 a 3 je jen asi 250 m.

Na fotografii nahoře je pohled na most od bodu č. 3 na mapě. Most převádí přes řeku jedinou přístupovou silnici do Pinawy, která tam končí (fotografie prvního auta, které přejelo tento most najdete na stránce věnované historii Pinawy).

Proud řeky je v těchto místech dost silný, přestože mnoho fotografií, které tu (u)vidíte, budí dojem skoro nehybné hladiny. Tok řeky směřuje na sever, kde se po překonání vzdálenosti asi 70 km, na níž je zpomalen třemi přehradami s hydroelektrárnami, vlévá do obrovského jezera Winnipeg, jehož pobřeží místy připomíná Baltické moře. Tři další přehrady jsou na horním toku řeky. Budova hydroelekrárny tyčící se na první z nich u Seven Sisters Falls asi dva až čtyři kilometry na jih od pinawského mostu, je z mostu dobře vidět:

Na východním (pravém) břehu řeky začínají husté nekonečné lesy (zelená barva) Kanadského štítu, které se odsud táhnou tisíce kilometrů severním Ontáriem a Quebekem až někam k pobřeží Atlantiku. Je v nich hodně jezer a řek a divoké zvěře a jen občas nějaká izolovaná osada. Kanadský štít je obrovská několik kilometrů tlustá žulová deska, která místy v těch lesích, jezerech a řekách vyčnívá až na povrch v podobě narůžovělých většinou krásně hladkých skal, balvanů a ostrůvků. Na mé mapě jsou takové žulové útvary vyskytující se v řece v okolí mostu schématicky vyznačeny šedorůžovou barvou.

Na západním břehu je kolem pinawského mostu jen celkem úzký pás stromů, v nichž se skrývá řada rodinných domů a farem s pěkným výhledem na řeku. Dál na západ jsou ještě v pásmu několika desítek kilometrů nesouvislé zbytky lesů, mezi nimiž už začíná širá prérie, dnes již téměř úplně zemědělsky využívaná, která se táhne asi 1300 km přes Manitobu, Saskatchewan a Albertu až k podhůří Skalistých hor. Sto kilometrů odsud na západ už uprostřed prérie také leží město Winnipeg, na jiné velké řece Red River (Červená řeka), která také teče na sever do jezera Winnipeg.

Dost možná, že většina lidí přejíždějících po tomhle mostě si v každodenním shonu ani neuvědomí, jaké je to vlastně hezké místo. V celém obrovském prostoru Kanadského štítu se jistě najde hodně míst daleko od civilizace, která jsou ještě hezčí, příroda je tam téměř nedotčená a žula růžovější. Pinawský most se však nachází jen několik kilometrů od mého pracoviště a tak tam mohu každodenně sledovat co je nového a přitom vykonávat relativně vysoce technickou práci. Když jsem sem před již téměř šesti lety přišel za prací zhýčkán krásou Skalistých hor, v jejichž relativní blízkosti jsem strávil předchozí léta mého pobytu v Kanadě, všechno se mi tu nejprve zdálo placaté, jednotvárné a nezajímavé. Postupně jsem si ale uvědomil, že krásu je možno najít všude, když si s tím dá člověk trochu práce. A troška krásy pomůže přežít snad všechno.

V létě, když se mi nechtělo vracet se každý den do Winnipegu, jsem mnohokrát tábořil v bodě č. 4, kde je dost vysoko nad řekou malé silniční odpočívadlo (Pinawa Bridge Wayside) se záchody, rampou pro rybáře na spouštění člunů (č. 5) a jedním železným ohništěm dole u řeky (u č. 3). O prostor odpočívadla se v létě stará personál Manitobských provinčních parků, takže je tam většinou posekaný trávník, zatímco na severní straně mostu je typický kanadský dosti neproniknutelný les (č. 2), ve kterém hospodaří bobři, k čemuž se dostaneme o několik stránek dál. V noci je tam možno často pozorovat na nebi úchvatné divadlo polární záře a počítat padající hvězdy (zdá se mi, že padá alespoň jedna za hodinu snad každou noc).

Rána jsou tam krásná, řeka je často zahalená oparem prosvětleným sluncem, ve kterém se příjemně plave mezi těmi žulovými ostrůvky a balvany a zápasí se silným proudem, chce-li se člověk dostat až na druhou stranu. Už jsem tam dohromady naplaval několik desítek kilometrů. Nesmí se při tom dělat moc prudké pohyby, protože schované někdy těsně pod hladinou jsou tam další balvany a celé ostrůvky, o které si člověk může rozbít kolena, což se mi už několikrát stalo. Na obou březích je ráno občas možno najít mimo jiné i čerstvé medvědí stopy, i když medvěda jsem tam přímo zatím nepotkal.

Toto je jeden z mých starších snímků ze 7. října 1996. Jsou na něm podzimně zbarvené stromy na jih od mostu. Jedná se o pohled z východního konce mostu na západní břeh řeky.

---

Po tomto úvodu se můžeme vydat na procházku po okolí mostu.
Šipky na konci stránek vás provedou všemi stránkami popořadě.
Nebo můžete použít menu napravo, chcete-li se rychle dostat nebo vrátit na nějakou stránku.
Doufám, že se vám to bude líbit!