PÒed dvÅma lety jsem se zmÉnil o zaloÚenÉ nov× bobÒÉ hrÁze necelÙ kilometr od m×ho pracoviÓtÅ. ObzvlÁÓtÅ, kdyÚ na stromech nejsou listy je tato hrÁz a hlavnÅ bobÒÉ jezÉrko, kter× se od nÉ tÁhne skoro aÚ k nÁspu silnice, dobÒe vidÅt ze silnice, takÚe jsem si rÁno 27. listopadu hned cestou do prÁce vÓiml, Úe z jiÚ zamrzl×ho jezÉrka zmizela vÓechna voda. ProstÒedek hrÁze nÅkdo bÅhem vÉkendu prokopal, jak je vidÅt z prvnÉ fotografie, kterou jsem udÅlal o dva dny pozdÅji. Podle stop v Ãertsv×m snÅhu bylo vidÅt, Úe to musela bÙt dost velkÁ skupina lidÉ. Cel× dva roky jsem se obÁval, Úe bobÒÉ obydlÉ takhle blÉzko silnici bude nÅkomu vadit. (U lev×ho konce hrÁze jsou vidÅt zbytky ledu visÉcÉ na stromech ve vÙÓÉ pÊvodnÉ hladiny vody.)

NemÁm tuÓenÉ co se s obyvateli rybnÉka stalo. Nebyly tam ÚÁdn× stopy prchajÉcÉch bobrÊ (nevÉm, jak dlouho jsou schopni pÒi tÅchto mrazech pochodovat po povrchu), ani stopy jejich zabitÉ. PÒestoÚe jsem tam v l×tÅ dost Ãasto chodil v polednÉ pÒestÁvce pozorovat hladinu jejich rybnÉka, nikdy jsem tyhle bobry nezahl×dl. A dnes si ani nejsem jistÙ, kde bylo vlastnÅ jejich obydlÉ. Ani nikde v jejich vypuÓtÅn×m rybnÉce nebylo vidÅt obvyklou hromadu vÅtvÉ pokÁcenÙch stromÊ slouÚÉcÉ jako zÁsoba potravy na dlouhou zimu. Kolem rybnÉka jsou ale na vÓech stranÁch stopy intenzivnÉ Ãinnosti bobrÊ - spousty pokÁcenÙch stromÊ zbavenÙch vÅtvÉ, jak je vidÅt i z obou fotografiÉ. Na druh× je trojice u koÒenÊ srostlÙch bÒÉz pÁr desÉtek metrÊ pod hrÁzÉ, kter× se bobrÊm podaÒilo na podzim pokÁcet do tvaru docela pravideln× tÒÉcÉp× hvÅzdice.