PÞed dvžma lety jsem se zm’nil o zaloìen’ novŽ bobÞ’ hr‡ze necelù kilometr od mŽho pracoviätž. Obzvl‡ätž, kdyì na stromech nejsou listy je tato hr‡z a hlavnž bobÞ’ jez’rko, kterŽ se od n’ t‡hne skoro aì k n‡spu silnice, dobÞe vidžt ze silnice, takìe jsem si r‡no 27. listopadu hned cestou do pr‡ce väiml, ìe z jiì zamrzlŽho jez’rka zmizela väechna voda. ProstÞedek hr‡ze nžkdo bžhem v’kendu prokopal, jak je vidžt z prvn’ fotografie, kterou jsem udžlal o dva dny pozdžji. Podle stop v ‹ertsvŽm snžhu bylo vidžt, ìe to musela bùt dost velk‡ skupina lid’. CelŽ dva roky jsem se ob‡val, ìe bobÞ’ obydl’ takhle bl’zko silnici bude nžkomu vadit. (U levŽho konce hr‡ze jsou vidžt zbytky ledu vis’c’ na stromech ve vùä’ póvodn’ hladiny vody.)

Nem‡m tuäen’ co se s obyvateli rybn’ka stalo. Nebyly tam ì‡dnŽ stopy prchaj’c’ch bobró (nev’m, jak dlouho jsou schopni pÞi tžchto mrazech pochodovat po povrchu), ani stopy jejich zabit’. PÞestoìe jsem tam v lŽtž dost ‹asto chodil v poledn’ pÞest‡vce pozorovat hladinu jejich rybn’ka, nikdy jsem tyhle bobry nezahlŽdl. A dnes si ani nejsem jistù, kde bylo vlastnž jejich obydl’. Ani nikde v jejich vypuätžnŽm rybn’ce nebylo vidžt obvyklou hromadu vžtv’ pok‡cenùch stromó slouì’c’ jako z‡soba potravy na dlouhou zimu. Kolem rybn’ka jsou ale na väech stran‡ch stopy intenzivn’ ‹innosti bobró - spousty pok‡cenùch stromó zbavenùch vžtv’, jak je vidžt i z obou fotografi’. Na druhŽ je trojice u koÞenó srostlùch bÞ’z p‡r des’tek metró pod hr‡z’, kterŽ se bobróm podaÞilo na podzim pok‡cet do tvaru docela pravidelnŽ tÞ’c’pŽ hvžzdice.