4. listopadu z levého poraženého stromu z obrázků č. 4 a 5 z předchozí stránky nezbylo už vůbec nic, kromě vyrovnané řady bělajících se hromádek třísek v místě, kam ho bobři pokáceli (snaží se stromy nahryzávat tak, aby padaly směrem k vodě - neradi pracují daleko od vody, kam se můžou rychle schovat hrozí-li jim nebezpečí od kojotů, vlků a někdy i medvědů a možná i jiných nepřátel). |
A za dalších 24 hodin úplně zmizel i ten zbývající strom s předchozího snímku. (5. 11.) |
Pak se v tomto místě několik dní nedělo nic. Až 10. listopadu jsem tam našel zbytky dalších dvou pokácených a už do značné míry zpracovaných osik, jak je vidět z nových hromádek bílých třísek. |
A o několik desítek metrů dál směrem na jih další pokácené stromy, včetně jednoho doubku. (10. 11.) |
12. listopadu pak všechno zapadlo malou vrstvou sněhu - jedná se o stejné místo jako na předpředcházejícím snímku. |
Ale bobři tam stále v noci chodili, jak je vidět z udupaného sněhu na stezce, která se už objevila na snímku č. 4 na předchozí stránce (17. 11.) |
Všechny stromy z předchozích snímků postupně odnosili a pak porazili několik dalších. (26. 11.) |
I ty stačili bobři před skutečným nástupem zimy ještě většinou odnosit.
Do 3. prosince zmizely všechny, kromě toho nejpřednějšího z vedlejšího
snímku (z 26. 11.), který tam zůstal dodnes (sníh mezitím také zmizel, aby opět
5. 12. napadl a ještě jednou úplně roztál a teprve až od 17. 12. se tu všude usadil natrvalo).
Celkem jsem začátkem prosince v tom malém kousku zalesněné stráně napočítal více než 50 čerstvých pahýlů bobry pokácených stromů. |