Zuzana ten slíbený příspěvek napsala anglicky. Tady je můj překlad:
Toto byla moje první cesta do Evropy, kdy jsem už byla dost stará na to, abych si všímala lidí a věcí a mohla si o nich tvořit svoje vlastní mínění. Byla jsem velmi (příjemně) překvapena věcmi, které jsem viděla a tím jací jsou kde lidé, jelikož oba mí rodiče mají svoje vlastní názory, které se liší od mého.
První země, kterou jsme navštívili, byla Německo. Byli jsme tam jen krátce, ale to co jsem tam viděla vypadalo velice organizované a všechno tam bylo perfektní a čisté. To platí i o lidech, kteří vypadali na to, že hlavní je pro ně práce a obchod a zdálo se, že mají rádi ve všem pořádek.
Francie a Itálie se mi zdály být pravým opakem. Lidé tam vypadali, že si nedělají zbytečné starosti, jsou velmi uvolnění a asi mají rádi i věci, které jsou neuspořádané. Zdálo se, že si rádi užívají života a jsou pyšní na své úspěchy. Když jsme byli v Itálii, v okamžiku, kdy jejich tým byl vyřazen z mistrovství světa ve fotbale, zavřeli lidé restaurace a obchody a truchlili nad tou prohrou. My jsme to samozřejmě nesledovali a zrovna v tu dobu jsme chtěli jít na večeři.
Ukrajina se velice lišila od všech ostatních míst, která jsme navštívili. Lidé - hlavně na vesnici - žijí tak jak lidé v Kanadě žili asi tak před 100 lety. Vlastní krávy, které vyhánějí na pastvu a dojí každý den. Na polích sekají trávu a suší seno ručně bez pomoci strojů. Domy tam stavějí po kouskách - vždy, když rodina, která staví dům, ušetří trochu peněz, koupí si další dveře nebo pár cihel na zeď a přidají to k již napůl rozestavěnému domu. Většina lidí nemá tekoucí vodu - chodí pro vodu ke studním a mají venkovní záchody. Lidé na venkově jsou velice přívětiví a jsou ochotni kdykoliv pomoci. Jen ve městech jsme potkali lidi, kteří byli méně přívětiví, o to když jsme na jednom trhu narazili na jakési ženy, které se snažily okrádat turisty (kapsářky). Také jsme viděli špinavé děti, asi tak pět nebo šest let staré, v roztrhaných šatech, které žebraly o peníze. Pokud šlo o chudobu, města se v mnohém zdála být horší než venkov, kde je možno lépe přežít, když vlastníte krávu.
Nakonec jsme strávili asi tři týdny na venkově v České republice, kde máme příbuzné. Tam jsme mohli trávit čas s lidmi stejně starými jako my, kteří byli Evropané. Zažili jsme mnoho věcí jako například (vypití celého) sud(u) piva a bylo zajímavé si povídat a vyrážet někam s českými kluky. Viděli jsme jak se jejich život dost liší od našeho. Většina lidí v České republice, kteří jsou stejně staří jako my, nemá zaměstnání (se zkrácenou pracovní dobou, po večerech, o víkendech), ale podporují je (úplně) jejich rodiče a tak si mohou více užívat života a nezažijí tolik stresu. To na druhé straně umožňuje jejich rodičům více určovat život svých děti, ale také mohou rodiny trávit více času spolu. Naši vrstevníci v Čechách si také nemusí dělat starosti s placením školného na vysokých školách, protože to platí vláda. Jinak ale mají zhruba stejné zájmy jako Kanaďané - chodit do společnosti a bavit se, atd.
To, že jsem viděla všechny ty různé lidi a místa mi umožnilo si uvědomit, že život nabízí mnoho možností. Také jsem se dozvěděla mnoho nového o Evropě a o zemi mého původu a byl to prostě príma výlet. Také jsem si ověřila, že Eifelovka je opravdu hodně vysoká, obzvláště když se jde do poloviny pěšky po schodech.
Září 1998