Bobři na potocích

Většina kanadských bobrů ale žije na potocích a mokřinách uprostřed lesů. Často jim stačí potok s velmi malým a proměnlivým průtokem vody. Musí na něm ale vybudovat a neustále udržovat často rozsáhlé soustavy hrází, aby vytvořili vodní nádrže s dostatečnou a stabilní hloubkou vody, na což je třeba spousty dřeva. I v lesích v okolí Pinawy je možno potkávat takové hráze takřka na každém kroku. (Vypravíte-li se tam v létě, musíte ovšem počítat s překonáváním mnoha mokřin a bažin. I v zimě se ale dají bobří díla pod sněhem rozeznat, hlavně ční-li někde uprostřed kužel bobřího hradu.)

Na této stránce jsou fotografie z jednoho takového bobřího sídliště, které je však alespoň pět let a pravděpodobně ještě mnohem déle opuštěno. Nachází se na malém potůčku, který se vlévá z východu do řeky Winnipeg asi tři kilometry na sever od pinawského mostu. Neuvidíte tady sice žádné bobry, ale zato jsou vidět detaily bobřích staveb, které by v obývaném místě byly skryty pod vodou.

Sídliště bylo tvořeno kaskádou pěti hrází a třemi hrady. Ten největší z nich je velmi dobře zachovalý, druhé dva byly velmi malé nebo jsou už značně poškozené. Vydáme se tam proti proudu potoka.

První fotografie je pohled od nejspodnější hráze. V popředí je na ní vnitřek rybníku mezi první a druhou hrází. Za ním je druhá hráz (to je ta hromada "kůlů" uprostřed), která se částečně skryta za křovím, které na ní dnes bují, táhne na obou stranách přes celou šíři fotografie a pak ještě kus dál. Hráze už dávno nejsou udržované, takže hladina vody před nimi asi dost kolísá podle průtoku vody potokem, jak naznačuje popraskaný ledový příkrov v popředí, zpod něhož po zamrznutí vytekla voda. (8. 12.)

Na další fotografii je stejná hráz vidět z vrchu a hlavně z druhé, vnitřní strany, za níž zvedala zadrženou vodu. Hráz je vybudovaná z ohryzaných větví a částí kmenů stromů, které jsou naskládané zhruba ve směru toku vody. Zevnitř pak bobři tuto dřevěnou hradbu důkladně vymazali bahnem, aby propouštěla co nejméně vody. Tento hliněný výmaz bylo třeba neustále vylepšovat a opravovat. Bobři vyráželi na opravy hrázi jakmile zaregistrovali změny v rychlosti proudění vody nebo v bublání vody protékající hrázemi, způsobené zvýšeným únikem vody v některé části hráze. Tyto dávno neudržované hráze již prosakují hodně. Přesto jsou před nimi stále ještě malá jezírka. (8. 12.)

A zde je druhý konec stejné hráze, který nese stopy nějaké dávné katastrofy. Původní hráz se táhla zhruba po úhlopříčce této fotografie od jejího levého horního rohu někam kousek nad pravý dolní roh. Po jejím protržení nějakou povodní uzavřeli bobři protržené místo zbrusu novým kusem hráze o něco výše proti proudu, který je vidět v levé dolní části fotografie. Ta "hromada dříví" uprostřed fotografie je zbytek původní hráze, jejíž kus dál napravo byl odplaven úplně. Jeden ze dvou malých bobřích hradů se nachází nedaleko od tohoto opraveného kusu hráze. (8. 12.)

Uprostřed tohoto obrázku je jeden z nejméně šesti podvodních vchodů do největšího ze tří hradů, který je vestavěn do poslední, páté hráze. Vlastní hrad je v pravé části fotografie, nalevo pokračuje hráz, jejímž vnitřkem vede z hradu další chodba, která vyúsťuje pod hrází více nalevo. U pravého kraje fotografie je vidět třetí vchod. Všechny tyto tři vchody ústily do čtvrtého rybníka, vytvářeného hrází, která ležela o kus níže po proudu. I čtvrtý vchod o několik metrů více vpravo vedl pod hráz. Další dva vchody jsem našel na opačné straně hradu (a hráze) - vedly do pátého rybníka za hrází, do níž byl hrad vestavěn. Když všechno fungovalo tak jak mělo, všechny tyto vchody ležely samozřejmě pod hladinou vody. Nad místem pod hrází, odkud bylo fotografováno, se hrad tyčí asi do výšky 2,5 m. (10. 12.)

Pohled na hrad z druhé strany, z vnitřku pátého, nejrozsáhlejšího rybníku, jehož dno je o něco výše (asi zanesené bahnem za dlouhou dobu existence hráze) než dno pod hrází. Hrad je dlouhý asi 10 m (nikdy jsem sebou nenosil žádné měřidlo, takže všechny rozměry, které uvádím jsou mé odhady, jen šířku řeky v úvodu jsem změřil pomocí tachometru auta několikerým přejetím mostu). (10. 12.)

Pohled na stejný hrad z větší dálky z prostředka nyní většinou obnaženého dna pátého jezera, které vzniklo na místě soutoku několika potůčků. Ta hromádka polen u levého okraje fotografie vypadala jako zárodek šesté hráze, kterou bobři nikdy nedostavěli. Ještě o kus dál proti proudu se pak u jiného potůčku uvnitř původního rozsahu pátého jezera nacházel druhý malý hrad (rozestavěný nebo už zhroucený?). Vlnící se porost uschlých načervenalých vodumilných rostlin na obou stranách potoka byl původně trvale zaplaven bobřími jezery a ještě dnes bude asi periodicky zaplavován při vysokém průtoku vody. (10. 12.)

Otevřený prostor kolem potoka a bobry vytvořených umělých jezer zřejmě celý vznikl vykácením lesa bobry. Tím se tam vytvořil nový ekosystém zarostlý hlavně vodními rostlinami (viz poslední fotografie). Bobři jsou snad jediní živočichové kromě člověka, kteří jsou schopni dlouhodobě a často trvale měnit a vytvářet své životní prostředí. Přestože ji bobři z jakýchsi důvodů opustili, obrovská bobry vytvořená mýtina o rozměru několika set metrů z fotografií na této stránce se už asi nikdy nevrátí do původního stavu. V době plného rozsahu bobřích jezer tam bujely nejrůznější druhy vodymilovných rostlin a živočichů. V té době se změnilo složení půdy a vytvořila nová vrstva humusu a naplavenin, která se i po případném úplném zmizení hrází stane hostitelem jiného společenství rostlin, než jaké se tam vyskytovalo před příchodem bobrů.

Pokud žijete v některém větším městě Kanady, můžete v kinech IMAX vidět krásný film o bobrech natočený v Kananaskis Country v podhůří Skalistých hor v Albertě (pokud žijete v jižní Manitobě, je možno tento film na požádání shlédnout mnohem levněji v Oak Hammock Marsh Interpretive Centre asi 30 km na sever od Winnipegu). Tvůrci filmu museli mít hodně trpělivosti a hlavně času. Film začíná putováním dvou mladých bobrů, hledajících vhodné místo na založení nové hráze a hradu, proti proudu horského potoka. Dále zachycuje budování a opravy hrází a postupné zvětšování jezera. Filmaři si museli získat naprostou důvěru bobrů a snad i vestavěli do jejich hradu nějakou skleněnou stěnu (jinak si některé záběry neumím vysvětlit), zpoza níž nafilmovali i několik krátkých záběrů děje uvnitř hradu a zimní výlety bobrů pod tlustou vrstvou ledu. Nafilmovali i útok černého medvěda (normálně prý býložravého) na bobra, který právě pokácel strom. Medvěd byl přilákán mechanickým zvukem bobřího hryzání. Bobr utrpěl pořádné medvědí "pohlazení" po zádech, nakonec se mu ale podařilo bez další úhony uniknout pod vodu. Naštvaný medvěd se začal probourávat střechou hradu dovnitř, což bylo nejprve filmováno zvenku a pak pomocí té kamery někde uvnitř hradu, která sledovala, jak se stále širší dírou prodírá medvědí hlava. V té době ovšem už byla celá bobří rodina za deseti horami.

Podle množství nespotřebovaných stromů v "bobřím lese" u řeky (o dvě stránky dříve) se mi zdá, že i bobři od řek, kteří nemusí stavět hráze, kácí více stromů než kolik stačí sníst. Možná proto, že musí stále něco hryzat, aby jim jejich zuby moc nepřerostly. Většina všech bobrů žije na potocích, kde musí stavět hráze, proto jsou asi všichni bobři vývojem uzpůsobeni ke kácení tak velkého množství dřeva, jaké potřebují k životu v lese na potocích a bažinách. V takových místech najdete kolem obydlí bobrů mnohem méně bobry pokácených a nespotřebovaných stromů, než tomu bylo v našem lese u řeky. Například na velkém opuštěném bobřím sídlišti z této stránky jsem jich našel jen několik málo. I když to možná nebude zcela typický příklad, protože toto místo mohlo být opuštěno bobry před mnoha lety možná právě proto, že už to měli do lesa moc daleko. Vzhledem k tvaru okolního terénu další zvyšování hrází už nevedlo k posunování břehů jejich umělých jezer blíže k lesu a tak využili skoro do poslední třísky všechno dříví, které se nacházelo ve vzdálenosti, kterou považují za bezpečnou a pak odešli jinam. To je jen moje soukromá teorie, kterou považuji za nejpravděpodobnější. Co se tam však doopravdy stalo, nevím. Je třeba také možné, že bobři byli před nějakými 35 lety příliš rušeni stavbou laboratoří, v nichž pracuji, vzdálených odtamtud jen asi kilometr. Nebo se dlouhodobě zmenšil průtok vody jejich potokem.

V tom případě tam v dnešní době zase musí téct dost vody alespoň pro malý bobří rybník za nízkou hrází, který se nachází asi 100 m po proudu pod tímto opuštěným sídlištěm. Vypadá to, jako by ho tam celkem nedávno založil nějaký mladý bobří pár (třeba by jeden z nich mohl pocházet z našeho hradu na řece Winnipeg?). Kolem je hodně čerstvě uhryzaných pahýlů stromů. Obydlí mají skoro celé v podzemí, u břehu se jen docela nenápadně krčí na něm navýšená malá hromádka bláta posypaná čerstvými bobřími třískami. Všechno je velice skromné jak už to tak bývá u začínajících mladých rodin. 21.12.2000: Bohužel je tam lidé nechali na pokoji pouhé dva roky!

Mimochodem, nechat se kousnout od bobra by asi nebylo moc moudré. Předpokládám, že na jedno hryznutí by asi byl schopen překousnout třeba na ruce všechny svaly a cévy, které jsou mnohem měkčí než kmen stromu.